Tiskové zprávy

Jsou odboráři lékařů opravdu vyděrači?

 
Dne 4. 1. 2019 vyšel v regionálních denících Bruntálska a Karvinska článek, ve kterém předseda zdravotnického odboru Moravskoslezského kraje pan MUDr. Gebauer a ředitel nemocnic v Karviné, Orlové a Havířově pan Ing. Jiří Matěj označili za vydírání lékařskými odbory to, že pokud nedojde lékařům v krajských nemocnicích k vládou slíbenému navýšení o 10 % k základnímu platovému tarifu, může pak dojít k hromadnému odmítnutí přesčasové práce lékařů v nemocnicích nad 150 hodin v roce. Jde zjevně o reakci na prezentaci pojednávající o špatné personální situaci mezi lékaři nemocnic ve správě Moravskoslezského kraje, kterou zastupitelé jejich odborů projednávali před zdravotní komisí Moravskoslezského kraje v prosinci 2018. Z ní vyplývá, že ve všech těchto nemocnicích nemohou lékaři dodržet a nedodržují zákoník práce, jinak by nebyla zajištěná nepřetržitá služba a akutní zdravotní péče.
Podle platné legislativy může zaměstnavatel obecně nařídit zaměstnanci 150 hodin přesčasů ročně a zaměstnanec může odpracovat maximálně 416 hodin přesčasů ročně. Toto je v souladu s legislativou Evropské unie, ke které se Česká republika hlásí. Z analýzy, kterou jsme v odborech provedli, vyplývá, že v některých nemocnicích MSK pracují lékaři stále hodně přes 1000 hodin přesčasů ročně. Pro představu: toto se rovná tomu jako byste měli 2 celá zaměstnání. Je celkem logické, že takto přepracovaní a přetížení, ale často i frustrovaní a chronicky unavení lékaři mohou lehce udělat chyby. Ty v této profesi mohou být často velmi vážné nebo i fatální. Právní expert Lékařského odborového klubu a České lékařské komory pan JUDr. Jan Mach, který sespecializující se e na zdravotnické právo,provedl výzkum na skupině 100 soudců nebo státních zástupců, z níž vyplynulo, že ani jeden z nich by nevyvinil lékaře z chyby, kterou by udělal v době, kdy dle právních předpisů neměl být na pracovišti,a . jen Jen 7 z nich by tuto okolnost bralo v potaz k eventuálnímu snížení trestu. Pro srovnání - řidič autobusu má předepsané povinné přestávky k odpočinku, pokud víme po nejpozději 6 hodinách jízdy, jinak by mohl být pro cestující lidi nebezpečný. U lékařů ale něco takového zjevně nikomu nevadí.
Minulá a předchozí vláda České republiky slíbila 3 x ročně po sobě navýšení tarifu základního platu o 10 % lékařům v nemocnicích. Nejde přitom o navýšení z celého příjmu těchto lékařů, jak má v povědomí většina veřejnosti. Kolem 50 % příjmu lékaře je ze služeb z přesčasů a tyto se samozřejmě bez jakýchkoliv úlev zdaňují. Naopak nebude zde ani eventuální výjimka z progresivní daně u vyšších příjmů. Pokud Nejde námjde aleo to, aby se nám lékařům příjmy z přesčasů počítaly do nějakých benefitů, tak to nejde: žádný vyšší důchod, žádný předčasný odchod do důchodu, žádné zvýšení základu pro náhrady, žádná renta atd. V televizi jsme si naopak vyslechli, že paní ministryně financí Schillerová prohlásila, že případné výsluhy lékařům jsou blbost. V povědomí veřejnosti je zjevně o výši příjmu lékařů mnohdy nereálná představa, o čemž svědčí i nehorázné požadavky na náhradu (ve většině případů jen domnělého zavinění) poškození zdraví ze strany zdravotníků. Každý vidí, že lékař vydělá více peněz, ale co za to musí udělat, to už naopak vidí málokdo. Pokud pomineme množství přesčasů, které si troufáme označit za otrocké, nikdo nikdy nezaplatí lékařům to, jak zodpovědné a jak stresující zaměstnání vykonávají. Nároky na zdravotní péči ze strany pacientů přitom průběžně stoupají. Slyšeli jsme o tom, že existuje studie, jejímž závěrem je, že lékaři hlavních operačních oborů zajištující nepřetržitou zdravotní péči v nemocnicích se průměrně dožijí o asi 10 let méně než zbytek populace.
Ministr zdravotnictví navýšení základních platů lékařů o 10 % odmítl. Navrhl 7 % navýšení platů nejmladším lékařům a jen 2 % navýšení nejstarším zkušeným lékařům. Zejména u těch posledně jmenovaných je to urážející, jelikož jde o ty lékaře, na které zajištění akutní nepřetržité lékařské péče v nemocnicích nejvýznamněji dopadá. A navíc jsou školiteli mladších lékařů. A zrovna jim není tímto srovnána ani výše inflace. A to nikoliv v době ekonomické krize, ale v době prosperity a ekonomické konjunktury. Pan ministr vidí personální problém ve zdravotnictví nyní pouze v počtu sloužících sester, nikoliv v počtu lékařů v nemocnicích. Přitom jsme někteří z nás osobně na jaře loni od něj hned v následující větě poté slyšeli, že zákoník práce se ze strany lékařů dodržet nedá. Nabízí se tedy otázka, podle čeho je třeba rozlišit, jaké zákony lékaři dodržet mají a které nemusí. Sestrám samozřejmě přejeme, aby to, co jim bylo slíbeno, bylo i splněno, ale vzhledem k letité zkušenosti poměrů v českém zdravotnictví bychom se nedivili, kdyby tomu tak nebylo.
Na sjezdu České lékařské komory pan ministr Vojtěch uvedl, že stát se postará o navýšení jen ve státem řízených nemocnicích a že navýšení v krajských nemocnicích si mají domluvit odbory na příslušných krajích jednotlivě. Nyní tak tedy činíme. Jde přitom průměrně asi o 3000 Kč hrubého měsíčně na jednoho lékaře. Tímto žádný z nich určitě nezbohatne. Šlo by tedy spíše jen o projev vstřícného gesta směrem k lékařům ze strany politiků a zabránilo by to prohloubení personální krize, tedy dalšímu odlivu znechucených lékařů z nejvíce postižených nemocnic. Příslib navýšení tarifních platů dle slibu vlády ze strany zástupců Moravskoslezského kraje jsme neslyšeli, naopak jsme si vyslechli mnoho argumentů, jako že je nutné investovat do budov nemocnic, aby nechátraly, do nových přístrojů, že je nutná optimalizace péče, nebo dokonce že je potřeba tvořit finanční reservy. Dle kraje jde na platy personálu v nemocnicích údajně až 65 % z celkového objemu peněz pro nemocnice. Na konferencích komory a odborového klubu jsme slyšeli o 42 - 44 % před zahájením navyšování platů zdravotníkům a pak poté o 46 - 48 %. V Německu se naopak ocenění práce zdravotníků pohybovalo kolem 60 %. Co Lze k tomu dodat, že jde zřejmě o použití rozdílné metodiky při zpracovávání statistických dat.
V článku MUDr. Gebauera nás zaujaly 2 věci (jedna je nová a druhá je stará). Ta nová je to, že údajně existuje nějaká dohoda z května 2018 o tom, že navýšení platových tarifů je na 2 roky. Neříká už nic o tom, koho a s kým a ve kterých nemocnicích. Ověřili jsme si mezi sebou, že zástupci lékařů žádné z nemocnic MSK to zjevně schváleno nebylo. Velmi podivné je pak to, že dohoda o navýšení platu by měla být z května nikoliv z ledna, jak to bývá obvyklé. Na to nemusíte být ani ekonom ani účetní, aby vám toto bylo podezřelé. Mnohokrát jsme totiž slyšeli omílanou mantru o tom, že přes úhradovou vyhlášku s jejím datem k 1. lednu nejede vlak. Vyzýváme tímto MUDr. Gebauera, aby nám dohodu, o které mluví, ukázal na papíře.
Na základě nedodržení této údajné dohody byly lékařské odbory označeny MUDr. Gebauerem a panem Matějem za vyděrače. Tak to je ta stará věc, s tou jsme se v minulosti již setkávali. Například před osmi lety při novoročním televizním projevu tehdejšího prezidenta ČR. Mnozí z nás přitom byli na 48 hodinovém pracovním zátahu, jelikož je obvyklé, že ten kdo slouží Silvestra, vyfasuje k tomu i Nový rok, dvě zřejmě nejnáročnější služby v roce.
Tady již nejde ani tak o platy lékařů. Jde o to, že se zjevně hroutí fungující zdravotní systém a někteří z nás mohou být za pár let sami pacienty. Chtěli bychom se sami dožít aspoň takové úrovně zdravotní péče, kterou jsme v produktivním věku poskytovali, abychom se spolu s pacienty měli vůbec možnost obrátit se na dostatečně odborně erudované lékaře. Mladá generace lékařů a studentů medicíny poměry v českém zdravotnictví velmi citlivě vnímá. Máme za to, že zdaleka to není jen velmi markantní finanční benefit a přívětivější systém dalšího vzdělávání, který mladé lékaře od nás žene do zahraničí. Jsou to hlavně neřešené poměry v českém zdravotnictví a zjevná neochota ze strany politiků na zřejmě všech úrovních to doopravdy někam pozitivně posunout. Má vůbec cenu čekat na další předvolební sliby? Jen tehdy se totiž politici tváří, že jim jde o lidi. Jde někomu tady vůbec o zdraví samotných lékařů? Je požadavek zvýšení platu nemocničním lékařům o asi 3000 Kč hrubého měsíčně opravdu tak nemorální? A je u politiků a manažerů morální neplnit dané sliby?
 
MUDr. Karel Volný – krajský koordinátor LOK-SČL pro Moravskoslezský kraj a místopředseda MO LOK-SČL nemocnice Frýdek - Místek
MUDr. Aleš Kaštovský – místopředseda MO LOK-SČL nemocnice Havířov
MUDr. Lumír Tomala – předseda MO LOK-SČL nemocnice Karviná
MUDr. Petr Nádvorník – předseda MO LOK-SČL nemocnice Třinec Sosna
MUDr. Petr Niessner – předseda MO LOK-SČL nemocnice Krnov
MUDr. Pavol Bindas, člen předsednictva MO LOK-SČL Opava